Věříš v boha? Věřím ... v NĚCO. Není to jen jeden bůh, není to vlastně ani bůh. Je to něco tady, (sáhněme si na srdce). Přímo tam je něco, čemu věřím. Je to silné a když potřebuju nebo to potřebuje mě, jsme tu pro sebe. Takže věříš v sebe? VĚŘÍM! Pokud bychom si představili svět jako člověka tak srdce by bylo Bali!

Planeta v planetě

Bali je tím místem na zemi, které můžeme označit za útočiště. Je přívětivé a působí jakoby i stále podrážděný člověk dostal po výstupu z letadla boty uvolnění. Naše cesta na Bali začala v Singapuru. Trasa Singapur - Bali trvá cca 2 hodiny. Usnu všude kde můžu a nedělá mi to vůbec žádný problém. Takže ať krátké nebo dálkové lety, nevadí mi nic, prostě spím. Na poloze nezáleží. Let mi připadal kratší než 2 hodiny, a ještě jsme dostali zážitek formou přeletu nad jávskými sopkami. Po příletu na nás čekal vyslanec z hotelu Rhadana, který se nacházel v Kutě. Hotel byl příjemný, v centru města a blízko pláže. Druhý den ráno jsme si půjčili skútr a dobrodružství mohlo začít. Již první den jsem věděla, že Bali má atmosféru jako nikde jinde na světě. Nikterak nemám tendenci se vracet na místa kde jsem již v minulosti byla, protože je svět veliký a času máme málo, ale o Bali vím, že o jednu jedinou návštěvu určitě nešlo. 

17denní jízda ostrovem bohů a květin

Slýchávali jsme, že je Bali plné turistů, že je špinavé, a že je to hezčí na menších východních ostrůvcích. Musím říct, že z vlastní zkušenosti, si myslím, že Bali bez turistů není Bali. Turisti a Bali k sobě patří a nevidím na tom nic špatného, je to místo kde se střetává mnoho kultur a dychtivých cestovatelů. Kdyby na Bali nebyli turisti, nepoznali byste například atmosféru bláznivé a svobodné jízdy na skútru po silnicích, kde neplatí psaná pravidla, za to ty nepsané fungují perfektně nebo atmosféru plných pláží, které se každý večer připravují na nápor nedočkavých turistů čekající na ty nejhezčí západy slunce na světě. Na Bali se odlétá za krásou a té je tady spousta. V podstatě nehezké věci nebo pro nás Evropany nepochopitelné, nevidíte. Oni korespondují a v té směsi neupravenosti se vždy tyčí něco krásného. Prostě ostrovní život. 

Ubud

Ubud je vnitroostrovní město, které leží mezi rýžovými poli, je to centrum umění, kultury a jógy. Každoročně do města zavítá 3 miliony turistů. Ubud se nám líbil, je blízko všeho, co jsme chtěli vidět a uprostřed města najdete Monkey Forest. Ve městě jsme byli týden, ale kvůli nepřítomnosti moře jsme pak zhodnotili, že 4 dny by bohatě stačily, ale to už je věc názoru. Ubud je hodně turistické místo ale mě to nevadilo, ve městě mám ráda chaos, zastrčené, zajímavé krámečky, kavárničky (mimochodem, na Bali dostanete v každé kavárně rostlinné mléko, na rozdíl od našich kaváren), restaurace, trhy a obzvlášť turisty oblíbené prádelny, které jsme vyzkoušeli a musím říct, že mi nikdy takhle vyprané prádlo doma nevonělo. Ještě nesmím zapomenout, že Ubud pro mě znamenal jednu velkou dávku dobré kávy. Balijci většinou pijí kávu velmi sladkou a slabou. 

Uluwatu

Místo nádherných pláží, resortů, chrámů a malých překvapení, na které neplánovaně narážíme při našich cestách za dobrodružstvím. Naše první překvapení jsme objevili při cestě nikam. Jeli jsme se jen projet podél pobřeží, když jsme v polovině cesty narazili na místo s názvem Dream Beach a byla opravdu snová. Šlo se k ní podél perfektního resortu, který vypadal jak z filmu o Tarzanovi. Dream Beach pokrývali obrovské útesy a kameny. Mezi nimi jsme měli o soukromí postaráno. V blízkosti Uluwatu najdete nejznámější chrám Bali a tím je Uluwatu Temple nebo také Pura Luhur Uluwatu. Jde o hinduistický mořský chrám, který je vybudován na útesu. Jeden z prvních, který jsme viděli a stálo to za to. 

Jižní pobřeží

Jižní pobřeží je asi nejhezčím místem na Bali, je také hodně osídlené jak turisty, tak místními. Na skútru se dopravíte, tam kam potřebujete. Místní jsou velmi přátelští a nesmíme zapomínat na naše čtyřnohé přátelé, kterých je tu mnoho. Bála jsem se, že budou vypadat zbídačeně, a že to ponesu těžce. Opak je pravdou. Lidé se o tuláčky starají a psíci jsou na turisty zvyklí. Připadali mi daleko svobodnější než psi u nás, mohli jste vidět jejich divokost a přirozenost ale taky jejich souznění s ostrovem a místními. 

Sopka Batur

Sopky jsou v Indonésii posvátné a na Bali to platí dvojnásob. Sopka Batur se nachází v severní části ostrova. Ačkoliv není nejvyšší sopkou Bali, tou je majestátní sopka Agung, je výstup na Batur oblíbenější. O sopce Batur koluje krásná pověst o obrovy jménem Kebo Iwa, který Vám přidám pod tento článek. Na poslední dny jsme si naplánovali objevování severní části ostrova. Chtěli jsme se dostat k sopce Batur, ale na výšlap nám nezbylo dostatek času (asi záminka k další návštěvě). Severní část ostrova je velmi specifická. Místními i přírodou. Jak se blížíte k sopce vidíte ty velké rozdíly. Ponurá, měsíční příroda a už tak moc neusměvavý lidé. Při cestě jsme se zastavili u Chrámu Pura Ulun Danu Batur, který symbolizuje ženskou část světa a u jezera Batur. Sopka Batur neleží v národním parku tudíž by měl být vstup dobrovolný nebo žádný. Bohužel tomu tak není. Pokud plánujete výstup, nejprve si sežeňte průvodce. Sami se tam nevydávejte je to proti pravidlům a zásadám místních obyvatel. Pro balijské sopky existují přísná pravidla. V okolí sopky se nesmí například ventilovat negativní energie, nesmí se křičet a dělat věci které by mohli poničit okolí. Pokud byste výstup riskli na vlastní pěst, můžou vás čekat velké problémy. 

Náboženství

Na Bali se, z větší části, vyznává balijský hinduismus. Jde o hinduistické náboženství, které se liší od toho indického, avšak i zde vyznávají trojici Šiva, Brahmá a Višnu. Je to asi to nejhezčí náboženství, které znám. Náboženství je na Bali součástí běžného života a je to ta nejhezčí podívaná všedního dne. Hinduistické chrámy jsou rozeseté všude kam se podíváte, na rýžových polích, terasách, v hotelích, uprostřed pralesů, v jeskyních, prostě všude. Ve vesnicích bývají většinou 3 chrámy. Chrám předků, chrám ochránců a chrám mrtvých. Každá rodina vlastní jednu osobní svatyni, kde uctívají své předky. Mít svatyni v pořádku je důležitější než vlastní bydlení. Při zkoumání Bali určitě narazíte na malé mističky z palmových listů, kam ukládají rýži, květiny a vonné tyčinky. Jsou to takzvané obětiny, které ženy přinášejí každý den svým nadpřirozeným bytostem. Balijci uctívají dobré i zlé bohy. Který je který poznáte na první pohled. Zlým bohům se obětiny pokládají na zem a těm dobrým bohům se pokládají nahoru na oltáře. Z pravidla obětiny ze země sní psi či jiná zvířata, která projdou kolem. Tento rituál se na Bali provádí již stovky let. 

Bali je ostrov, který se může pyšnit nádhernou přírodou, milými lidmi, přívětivým náboženstvím a pozitivní energií. Tradice se zde dodržují a nikdo by je nechtěl zpochybňovat. Ten strávený čas, který jsme zde získali se nám vryl do paměti a utvrdil nás v tom, že Bali je atmosférickou bombou pro mysl i tělo. Neviděli jsme ho naposledy!

Legenda se jménem Kebo Iwa

Text: Nikola Bohóvá

Fotografie: Nikola Bohóvá, Míra Pavel