Položila jsem si mušli na ucho a věděla, že to není sen. Bílý písek, smaragdové moře, palmy, teplý vzduch a všude zeleno. Z dálky jsem slyšela francouzštinu, objednala si kávu a čekala, než přijde. Šel zaparkovat naše půjčené auto. Tento okamžik si pamatuji moc dobře. Uvědomila jsem si tehdy, jak přítomnost může být nádherná.

ANSE DUFOUR a ANSE NOIRE

Začalo to jedním dnem v Paříži, bylo krásné slunečné září. Ten podzim, který většina z nás miluje. My měli před sebou svou první vysněnou dovolenou. Po devíti hodinách letu jsme přistáli v hlavním městě Martiniku Fort-de-France. Naše Airbnb ubytování nás čekalo v pralese nad dvěma zátokami Anse Dufour a Anse Noire. Dvě nádherné zátoky, kde jsme poprvé mohli spatřit želvy, největšího kraba, kterého jsme kdy viděli, černý a bílý písek, a to hned vedle sebe. Díky tomu, že byl podzim jsme mohli zažít Martinik bez turistů, byl celý pro nás. Když jsme poprvé zátoky viděli, pomysleli jsme si, že už tu nemůže být krásnějšího místa. Spletli jsme se! 

Auto znamená svobodu

Abyste Martinik poznali, je potřeba si půjčit auto. Společnost Europcar je na každém rohu, tedy na každém rohu velkého města. To jsme poznali, když jsme stopem jeli k nejbližší půjčovně. Stopovat na Martiniku jako běloši není nic lehkého, musíte se modlit za cizince anebo za někoho s pozitivním nastavení mysli. Místní v sobě stále nosí traumatizující vzpomínky svých předků, kteří zažili otroctví. Martinik je stále zámořským departementem Francie, takže podléhá Evropské unii. Z Martiniku můžete tedy volat za ceny vašeho tarifu a plýtvat daty jako doma, k cestě vám stačí občanka. Co se týče cen, je tu draho. Jídlo i jiné potřebné věci jsou srovnatelné s Paříží. Benzín také. Ubytování bylo na 14 dní docela levné, asi tomu pomohly mimosezónní ceny. Letenky byly za hubičku. Trasa Paříž - Fort-de-France nás vyšla na 4.700,- tam i zpět, pro jednoho. Myslím si, že tyto ceny nejsou ojedinělé, právě díky tomu, že Martinik je součástí Francie. 

Les Trois-Ilets

Město Les Trois-Ilets bylo naší první zastávkou. V Les Trois-Ilets se narodila Joséphine, manželka Napoleona Bonaparteho. Jeho architektura kreolské kultury vás ohromí a nenechá vás spát. Oblíbili jsme si tu jednu kavárničku, z které jste mohli tuto krásu pozorovat. Na první dobrou jsme našli místo pro naše snídaňové rituály. 

Le Diamat

Město na jihu Martiniku je známé svým skalním útvarem vystupující z moře do výšky několika metrů. Její jméno je Diamond rock. Diamond rock byl strategickým válečným bodem v 18. století. Bitva o Diamond rock se odehrávala během napoleonských válek. Historie z těch to míst jen čiší. 

Pláže des Salines

Plage des Salines je místo vystřižené ze všech filmů, které překypují neskutečnou nádherou bílých pláží, palem a modrým nebem. Máte pocit, že jste právě ztroskotali a ke všemu vám to vůbec nevadí. V tuto chvíli jste součástí přírody a velké svobody. Měli jsme štěstí, že jsme tyto pláže mohli vstřebávat a vnímat úplně sami. Velký kýč, který prostě nikdy neomrzí. Chyběl jen rum a pirátský klobouk.

Saint Anne

Saint Anne je město ležící v jižním cípu. Tady kreolskou kulturu servírují ve větších porcích. Barevné domy, kresby a outfity všude kam se podíváte. Neměli jsme to štěstí poznat hlasitost tohoto města, protože mimo sezónu je tu velký klid ale vidět aspoň střípky je k nezaplacení. Saint Anne je tak specifická, že na ni nezapomenete. 

Mont Pelée

Teď se přesuneme na severní část ostrova, kde se tyčí stratovulkán s názvem Mont Pelée. Výška sopky dosahuje 1397 metrů nad mořem. Mont Pelée je činná sopka, která v roce 1902 zničila, v té době, hlavní město Saint Pierre. Potřebovali jsme nahoru! Tak moc jsme chtěli vidět květinový ostrov z výšky. Při přípravě jsme se dočetli, že viditelnost z vrcholu je velmi malá, a že je třeba mít štěstí. Jen 5 dní v roce je viditelnost bez chyby. Riskli jsme to a měli štěstí, měli jsme Martinik na dlani. 

O Martiniku nemohu tvrdit, že je to nejhezčí ostrov Karibiku, protože jsem zatím navštívila, ze všech karibských ostrovů,  jen tento. Mohu ale s přesvědčením říct, že jsme si naší první dovolenou nemohli vybrat lépe. Vzpomínky zůstanou navždy a motivace k dalšímu cestování narůstá. 

Text: Niky Boho

Fotografie: Niky Boho a Míra Pavel